Textíky

Na malém kopečku,
v podivném domečku
žil se svým přítelem jelenem
Pacholíček Smolíček.

Jelen se za potravou honí,
Smolda doma slzy roní.
A tu v jeden den
Pacholíček byl podveden.

Na dveře zaklepal kdos,
nevítaný to byl host.

Z venku hlasy znějí,
až se okna v rámech chvějí.
Divné hlasy prosí kluka,
ať otevře dveře,
že ho slyší, jak tam fňuká.

Pacholíček Smolík
ze dveří vytahuje kolík,
tři jeskyní ženy
byly ze Smoldy vyděšeny.

Pacholíček totiž sáhl pod šuplíček
a vytahuje svůj nožíček.

Tři divné osoby couvají ze dveří,
když tu jelen zlatoparohatý malér větří.
Smolíček jelena volá: Kdepak jsi?
Můj zlatoparoháči, volám tě, hola, hola!

Než se Pacholíček nadál,
seděl v jakési jeskyni a usedavě plakal.
Jelen do chaloupky pozdě doběh,
radši domeček párkrát kolem proběh,
ale kluka nebylo.
V zlatohlavé palici se různých věcí honilo.

Jelen do lesa běžel
a všech kolem se ptal,
zdali někdo něco neviděl,
že kluka mu z domu někdo vzal.

Že prý tři zlé baby letěly tady
a k chaloupce se blížily.

Smolíček křičel
a ony smrad kolem vířily.
Funěly a prděly
a při tom strašně smrděly.

Jelen, ač zlaté parohy má,
co dělat neví a rad jiných nevnímá.

Tápe lesem, čichá smrad.
Kluka podle něj najde snad.
Pacholíček Smolíček v jeskyni křičí,
hadi kolem nebezpečně syčí.

Jeskyní ženy o tom, jak ho snědí, vedou spor,
když hlas jelena ozve se v dáli, asi z hor.

V kotlíku voda už se vaří,
Smolíček se utéct marně snaží.

Jelena omámil strašný puch,
rozběhl se za ním
a z jeskyně podivný byl slyšet ruch.
Před slují zní klopýtání
a strašný řev nese se lesem.
Dusot kopyt, a jelen je rozzuřen běsem.
Tu smolíčka na parozích odnáší ten jelen,
co podrážděn je hněvem.