Textíky

A: „Co si dáš k večeři?”

B: „Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.”

A: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?”

B: „Jo chuť... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama...”

A: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.”

B: „No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a...”

A: „Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?”

B: „No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák.”

A: „V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdybys přišel domů dřív, mohl jsi je koupit!”

B: „Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo, abys mi to řekla.”

A: „Proč bys je, prosím tě, kupoval ty? Brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den.”

B: „No já jen, že jsi se ptala, na co mám...”

A: „Nech už toho, prosím tě, jseš s tím - Že jsi se ptala - už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři.”

B: „A z čeho si můžu vybrat?”

A: „No to jseš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou.”

B: „No... tak tedy, co třeba tousty...”

A: „Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety, nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni.”

B: „Tak já bych si... asi... dal, no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl.”

A: „Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?”

B: „Dobře, udělej mi špagety.”

A: „No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?”

B: „Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám.”

A: „No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho.”

B: „Už deset let, miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si naposledy na špagety sýr dal.”

A: „Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku.”

B: „To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej...”

A: „No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat, co si dáš!”

...

A: „Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem.”