Textíky

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že s ní má John vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy.

Jako by četl její myšlenky, John povídá: „Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.”

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a svěřuje se: „Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?”

John si povzdechne: „Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.”

Tak si sedl a napsal: „Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.”

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: „Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno tu naběračku našla. S láskou máma.”