Básničky

Z tuctu kluků
vybral mi Tě sen,
chvíli před tím,
než přišel den.

Tu noc připlul
ke mně koráb
brázdící se
po hlubokém
nočním spánku
a z nákladů snů
mi jeden věnoval,
ten sen mě k tobě
skoro přikoval.

Tak jako Taťána
pozvala Oněgina
do višňového sadu,
i já napsala.

Přišel jsi a já Tě
nerozvážně zlíbala.
Se slovem mrazu
jsi řekl, abych
toho nechala.

Studem rozkvetly
mi v tvářích růže,
kdo za to může,
kdo za to může?

Se smíchem
po ranním rozednění
kolegům do placu
jsem dala toto vyprávění.
Vždyť to byl jen sen.

Pak přešel první,
druhý, třetí den
svým láskám začala
jsem dávat sbohem.

Stala se
zapáleným stohem.
Naději s vášní
vkládala do veršů.
Kolik je to už dnů?
Kolik je to už dnů...

Na konci básní
tvůj monogram byl.
Zvědavost kolegů
přivábil
a ty ses strašně
urazil.