Černý humor

- Dobrý den pane Perkinsi, dobře, že jste přišel. Vím, že jste velmi zaměstnaný člověk, ale myslím, že tuto záležitost nemůžeme probírat přes telefonní záznamník.

- Samozřejmě, pane řediteli, jestli má můj syn Tommy nějaké problémy, nerad bych ho v tom nechal.

- Řeknu vám upřímně, Tommy má velké problémy. Poslední dobou jeho přístup nesplňuje naše očekávání. Postrádá jakýkoliv zájem o výuku, odmítá se zapojit do sportovního života. Jeho učitelé od něj už delší dobu neviděli ani jeden domácí úkol. Řeknu vám otevřeně, pane Perkinsi, kdyby váš syn nebyl mrtev, nechal bych ho vyloučit.

- Cože?

- Slyšel jste dobře - vyloučit! Kdybych s úmrtím vašeho syna neměl určité problémy, už by byl dávno pryč.

- On je mrtev?

- Ano, leží tam jak prkno. Je mírně dozelena. Obávám se, že je to pro jeho přístup naprosto typické. Vůbec se nedokáže kontrolovat. Chvíli je jako utržený ze řetězu a hned nato úplně tuhý a začíná páchnout.

- Jak zemřel?

- Zajímá vás to hodně?

- Myslím, že ano.

- Tak dobře. Souvisí to s naší knihovnou. Poslední dobou máme problémy s tím, že hoši si berou knihy a nemají přitom v pořádku průkazky. Váš syn byl při tom přistižen. Uštědřil jsem mu výprask, během kterého zemřel. Takže neukázněný žák byl odhalen a s disciplínou v knihovně už žádné problémy mít nebudeme. Abyste rozuměl, systém knihovních průkazek...

- Moment, vy jste ho zabil?

- Ano, ale nepřerušujte mě, prosím vás, nejsem na to zvyklý. Náš systém knihovních průkazek...

- Co se vlastně stalo?

- Hoši vklouzávali do knihovny a brali si tam knížky...

- To se stalo při tom výprasku?

- No jistě. V jednom okamžiku se začínal ohýbat a hned nato leží na zemi úplně mrtvý. Pane Perkinsi, váš morbidní zájem o smrt vašeho syna mě velmi znepokojuje. Já jsem tu hovořil o jeho přístupu a řeknu vám, upřímně už chápu, po kom to má.

- Vy jste šílený!

- Ne, jenom pěkně naštvaný. Kvůli zařizování pohřbu vašeho syna jsem byl nucen zrušit středeční odpolední vyučování.

- To je hrůza.

- Ano, je to hrůza, přinejmenším by to byla hrůza, kdyby to byla pravda.

- Prosím?

- Žertoval jsem, pane Perkinsi. Omluvte prosím můj zvláštní akademický humor. Trochu jsem si z vás vystřelil.

- Díky bohu.

- Přece bych nikdy nezrušil odpolední vyučování kvůli pohřbu kdejakého zmetka.