Trhlina ve džbánu... k zamyšlení

Jedna stará čínská žena měla dva velké džbány na vodu a nosila je na tyčích uložených na ramenou.

Jeden ze džbánů měl trhlinu, zatímco druhý byl bez chyby a vždy udržel plnou porci vody.

Po dlouhé cestě od řeky k domu staré ženy jeden ze džbánů byl vždy napůl prázdný.

To trvalo celé dva roky a stará žena přinesla domů vždy jen jeden a půl džbánu vody.

Bezchybný džbán byl samozřejmě na svůj výkon velmi hrdý.

Ubohý naprasklý džbán se za svou chybu velmi styděl a trápilo jej, že dokázal vykonat jen polovinu toho, na co byl určen.

Po dvou letech, která mu připadala jako hrozné selhání, řekl džbán staré ženě: „Velmi se stydím za svou trhlinu, z níž uniká voda po celou cestu ke tvému domu.”

Stará žena se usmála. „Nevšiml sis, že na tvé straně cesty kvetou květy a na druhé straně ne?

Zasila jsem na tvé straně semena, protože jsem o tvé trhlině věděla a ty tím pádem květiny zaléváš pokaždé, když se vracíme domů.

Celé dva roky jsem mohla trhat tyto krásné květy a zdobit jimi stůl.

Kdybys takový nebyl, tato krása by neexistovala a nezdobila náš dům.”

Každý z nás má své chyby, ale ty právě dělají náš život zajímavým a hodnotným.

Měli bychom každého člověka brát takového, jaký je, a vidět v něm především to dobré.