Bestiář aneb Zoologický atlas české politiky

Zoologický atlas (dříve a řidčeji býval též nazýván bestiářem) je praktickou pomůckou, která má jeho čtenářům napomoci v poznávání složitého světa zvířat. Nejčastěji k tomu využívá kombinaci názorných kreseb a doprovodného textu.

Proto i naše redakce, když chtěla při příležitosti silvestrovského vydání seznámit čtenáře s výsledky celoročního zkoumání světa politické zvířeny, volila podobnou formu. Jednotlivé druhy jsou vždy názorně vyobrazeny a popsány stručnou charakteristikou.

Zkoumání redakce, jak uvidíte, se zaměřilo nejen na znaky vnější, ale i na rysy povahové. Pokud byly k dispozici historické prameny, doplnili jsme druhovou charakteristiku také o citaci z dobových knih, zejména z díla Bohuslav Záhorský - Malý Brehm, svazek Savci, Praha 1904.

Věříme, že Vám tento atlas bude dobře sloužit v poznávání leckdy nepřehledných zákoutí českého politického živočichopisu.


Zvíře první

Výr havlovitý (Dubo Havel Bubo)

Největší sova v zemi, přezdívaná též král noci nebo noční orel. „Hnízdiště si zakládá ve vysokých polohách, kde se může dobře skrýt a kde má dostatek potravy,” píše se o výrovi ve slovníku. Živí se zejména lovem ptáků a savců. Jeho přítomnost v revíru můžeme snadno poznat právě podle zbytků potravy, které po sobě zanechává. K stáru může být podle odborníků umíněný až vysloveně mezkovitý. Na ostatní zvířenu rád shlíží poněkud spatra. Přes den je malátný, působí ospalým dojmem. Po setmění ožívá a stává se hlučným.

Co říkají historické prameny:
„Rád svým temným houkáním jiné zvěři svou důležitost připomíná.”


Zvíře druhé

Buldoček Topolánčí (Canis Topo Topo)

Pes vyšlechtěný v dělnických čtvrtích Paříže. Původně byl psem trhovců, ale probojoval se do lepší společnosti. Staví se směle na odpor a skočivši, zatíná své drápy hluboko do masa. Rány jím způsobené hojí se velmi nesnadno.

Co říkají historické prameny:
„Jeví v jednání svém velikou rozvážlivost a paměť. Nikdy však nemohou přemýšleti o sobě samých ani o souvislosti s celkem.”


Zvíře třetí

Pavián Marva Nova (Papio marvandryas)

Zvíře na první pohled spíše bezbranné, dovede však velmi pronikavě vřeštět. Upozorňuje tak prakticky neustále na svou existenci. Větší zvířata často dráždí svým poskakováním ve větvoví a hlasitými projevy až k nepříčetnosti.

Co říkají historické prameny:
„Opice naučí se v krátké době užívati nožů, vidliček i nádob picích: lze jich užívati k vykonávání menších služeb domácích a k žertovné zábavě, věcem to, kterým schopnější druh psů naučí se užívati rovněž tak.”


Zvíře čtvrté

Kocour klausovitý (Felis non-domesticus)

Největší individualista. Je osamělým lovcem a v životě spoléhá jen a jen na sebe. Narozdíl od psa nedá se kloudně vycvičit. Můžete mu zakázat cokoliv, ale ve vaší nepřítomnosti to stejně bude dělat dál. Postupem věků stává se ohroženým druhem.

Co říkají historické prameny:
„Jest to zvíře na svou poměrně malou postavu neobyčejně divoké.”


Zvíře páté

Kozel Špidlí (Spidli capra)

Přežvýkavý sudokopytník, který je proslulý svým zmlsaným jazykem. Nikdy nic špatného nesežere. Je to osobitý a svobodný tvor, který má rád společnost, ale drží si od ostatních určitý odstup. Není to tvor k mazlení. Jeho čas nastává ve chvíli, kdy jde na kozu říje.

Co říkají historické prameny:
„Kozlové horští vyznačují se zvláště svým drzým a svévolným humorem. Jeví cosi opravdového a vážného v držení ozdoby své hlavy, ale mají čtverácké oči a běží-li o mls, hru nebo zápas, projevují plnou měrou všecku svou lehkomyslnost.”


Zvíře šesté

Pithartík lenochodný (Pithartus bradypus)

Zvíře na první pohled podivné a nepříliš činorodé. Pithartík lenochodný velmi rád dřímá ve větvoví, vždy se však snaží o to, aby se usadil na co možná nejvyšší větvičce. Jeho projev bývá mumlavý. Působí mazlivým dojmem, zahnán do úzkých však občas zlostně prská.

Co říkají historické prameny:
„Postavíme-li zvíře to na zemi, dotýká se břichem půdy: je-li tato rovná, zvíře nemůže dále; je-li však nerovná, vždy vleče se směrem k nejbližšímu stromu. Při tom jeho pohled, pohyby a vzdechy svědčí, že na zemi jest v trapných nesnázích.”


Zvíře sedmé

Panda součková (Ailuropoda souca)

OHROŽENÝ DRUH

Nejohroženější druh, řadí se do čeledi medvědovitých. Má zavalité tělo bez ocasu, krátké nohy a širokou hlavu s krátkým čenichem. Živí se vegetariánskou stranou, a to přesto, že by mohla být masožravcem. Musela by být ale rychlejší a chytřejší, aby si dovedla ulovit kořist. Přes den ráda odpočívá, v průměru až jedenáct hodin.

Co říkají historické prameny:
„Vůli lidské se nepodrobuje a bývá zvláště vzdorovitá a vzteklá, kdykoli člověk chce k něčemu ji donutiti. Někdy ani bití valně nepomáhá.”


Zvíře osmé

Chameleón cyrilosvobodovitý (Chameleo svohodae)

Zvíře z čeledi ještěrů, naprosto přizpůsobivé svému okolí. Je schopen barvoměny, podle toho, kde a s kým je nucen žít. Jeho tělo je zploštělé, oči nezávisle pohyblivé. Na jeho hlavě se nalézá nápadně vyvinutá přilba. Kořist loví vymrštěním jazyka do vzdálenosti až třiceti centimetrů. Živí se nejraději hmyzem a myšaty, ale chutnají mu i rostliny - voděnka, podběl, pampeliška, rajčata. S ostatními samci se nesnáší, proto je nutné jej držet v izolaci. Obvykle přebývá ve vrstvě listí, na nízkých keřích v pralesích a na zdivočelých kávových plantážích. Ve dne hledá potravu na zemi, teprve večer vylézá do výše, kde nocuje.


Zvíře deváté

Kňour zemanovitý (Sus scrofa zemaniensis)

Osamělý druh žijící v hlubokých hvozdech, zejména ve vyšších a středních polohách. Robustní stavba těla je typická zejména pro starší samce tohoto druhu. Typický všežravec, místo výskytu v ČR: zejména Žďársko, zřídkakdy okolí Prahy. Je ovšem schopen se adaptovat na jakékoli prostředí, do něhož je importován - pokud má ovšem dostatek masité stravy a možnost nerušeného odpočinku. Je znám svou nesnášenlivou povahou.

Co říkají historické prameny:
„Vepř pokládá se obyčejně za zvíře hloupé a neučenlivé, lze jej však mnohému naučiti. Již v patnáctém století přišel jeden z dvořanů Ludvíka XI. na myšlenku vycvičit vepříky tak, aby podle zvuku dud skákali a tancovali. Toto divadlo bylo jediné, jež krále Ludvíka XI. v posledních dnech jeho života rozesmálo. (...) Vepř divoký může se od všech plemen krotkých snadno rozeznati podle prodlouženého rypáku, kratších přímých uší a silnějšího kostnatějšího těla. U samce vyčnívají kly z huby daleko.”


Zvíře desáté

Kůň, český Burešák (Equus bohemiae)

Český Burešák bývá někdy mezi koni neprávem opomíjen. Co na tom, že je to klasický chudokrevník. Jeho tělo je poměrně urostlé, solidně stavěné. Přesto se hodí spíše jako zvíře tažné, v dostihovém sportu zaznamenává úspěchy, jen když zvířata z lepších stájí předem z klání odstoupí.

Co říkají historické prameny:
„Učí se rozličným kouskům: vyhledává určité karty nebo skáče obručí papírem zalepenou. Takovéto kousky ovšem jsou přirozenosti jeho pracně vnuceny, a proto více nás těší naivně lidské chování jeho: když běží k bývalému pánu svému, kterého po mnoho let nespatřil, radostně řehce, líže ho a ani neví, jak by dal svou radost najevo.”


(Zoologický atlas české politiky, vydání první.)