Demise na funkci dospělého člověka

Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte.

Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.

Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.

Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože se můžou sníst.

Chci v létě ležet ve stínu velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.

Chci se vrátit do časů, kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděl, co všechno nevím a bylo mi to fuk. Uměl jsem jenom být šťastný v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat.

Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří.

Chci věřit, že všechno je možný. Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.

Chci žít zase jednoduše. Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papírů, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.

Chci věřit v lásku na první pohled, moc úsměvu, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, představivosti a stavění sněhuláka.

Takže: tady je šeková knížka, klíče od auta, kreditky a formulář na daňové přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost. A jestli do toho chceš jít se mnou, musíš si mě nejdřív chytit! Plesk - máš babu...