Když jsi úplně na dně, Bůh vždy s něčím přijde

Mladá žena vyskočila z křesla hned, jak uviděla chirurga vycházet z operačního sálu. Ptala sa: „Jak se daří mému synovi? Bude v pořádku? Kdy ho mohu vidět?”

Chirurg odpověděl: „Je mi to líto, dělali jsme, co bylo v našich silách, ale váš syn to nepřežil.”

Anna se v pláči ptala: „Proč děti dostávají rakovinu?! Copak o ně už Bůh nestojí? Kde jsi byl, Bože, když tě můj syn potřeboval?!”

Chirurg se zeptal: „Chcete být na chvíli o samotě s vaším synkem předtím, než ho odvezou na univerzitu?”

Anna požádala sestřičku, aby zůstala s ní, dokud se nerozloučí se svým synem. Láskyplně přejela svými prsty přes kaštanové, kučeravé vlasy.

„Chtěla byste si nechat na památku pramínek vlasů?” zeptala se sestra.

Anna naznačila, že ano. Sestra odstřihla chlapci malý pramínek vlasů, vložila do plastového sáčku a podala ho Anně.

„Byl to Tomášův nápad - darovat své tělo univerzitní nemocnici ke studiu. Říkal, že by to mohlo pomoci někomu jinému.”

„Nejdříve jsem řekla ne, ale Tomáš mi řekl: ‚Mami, já už to tělo nebudu potřebovat, až zemřu. Ale možná to pomůže jinému člověku, jinému malému chlapci, aby mohl strávit s mámou víc času než já...’”

„Můj Tomáš měl zlaté srdce. Vždy myslel na ostatní. Vždy chtěl pomoci jiným, pokud mohl.”

Anna prošla nemocnicí naposledy poté, co tam strávila téměř šest měsíců. Tašku s Tomášovými věcmi položila na sedadlo v autě vedle sebe. Cesta domů byla velmi těžká, ještě těžší bylo pak vstoupit do prázdného domu.

Tomášovy věci a sáček s vlasy odnesla do jeho pokoje. Začala ukládat modely autíček a ostatní osobní věci v jeho pokoji přesně na místo, kde si je vždy ukládal on. Lehla si napříč přes jeho postel, přitlačila k sobě jeho polštář a vyplakala se, až únavou usnula...

Bylo okolo půlnoci, když se Anna vzbudila. Vedle ní na posteli ležel složený dopis.

V dopisu stálo:

Drahá maminko!

Vím, že ti budu chybět, ale neboj se, že na tebe někdy zapomenu anebo tě přestanu mít rád jen proto, že nejsem vedle tebe, abych ti řekl „mám tě rád”!

Stále tě budu milovat, mami, dokonce každý den víc a víc. Jednoho dne se opět uvidíme.

Do té doby, pokud bys chtěla, mohla by sis adoptovat malého chlapce, abys nebyla tak sama - mně by to nevadilo. Mohl by mít můj pokoj a všechny mé staré věci, aby si s nimi mohl hrát. Ale pokud by ses rozhodla pro holčičku, asi by se jí nelíbily stejné věci jako klukům. Musíš jí koupit panenky a holčičí věci, však ty víš.

Nebuď kvůli mně smutná, maminko. Tohle tady je skutečně nádherné místo. Děda a babička se se mnou přivítali hned, jak jsem přišel a ukázali mi to tady, ale bude mi trvat mnoho času, než to všechno poznám.

Andělé jsou takoví správní. Velmi rád se na ně dívám, když létají. A víš co? Ježíš nevypadá jako na žádném obrázku. Ano, ale když jsem ho uviděl, hned jsem věděl, že je to on.

Sám Ježíš mne vzal za Bohem otcem. A hádej co, mami! Seděl jsem Bohu na kolenou a mluvil jsem s ním, jako kdybych byl někdo velmi důležitý. To bylo tehdy, kdy jsem mu řekl, že ti chci napsat dopis, abych ti řekl sbohem a všechno ostatní. Ale věděl jsem, že to není dovoleno.

No a víš co, mami? Bůh mi podal jeho vlastní pero a papír, abych ti napsal tento dopis. Ten anděl, co ti má donést tento dopis, se myslím jmenuje Gabriel...

Bůh mi řekl, abych ti dal odpověď na jednu otázku, na kterou ses ho ptala - kde byl, když jsem ho já potřeboval? Bůh mi řekl, že byl na stejném místě se mnou tak, jak byl se svým synem Ježíšem, když byl na kříži. Byl přesně tam, a tak je vždy se všemi svými dětmi.

Mami, nikdo jiný nemůže vidět, co jsem ti napsal. Jen ty! Pro všechny ostatní je to jen kus bílého papíru. Není to super?

Musím už vrátit Bohu jeho pero zpět. Musí psát další jména do Knihy života. Dnes musím zasednout k večeři za stůl s Ježíšem. Jsem si jistý, že jídlo bude vynikající.

Málem jsem ti zapomněl říct, že už mě nic nebolí. Všechna ta rakovina zmizela. To mě těší, protože jsem nemohl už víc vydržet tu bolest a Bůh už také nemohl vidět, jak moc se trápím. To bylo tehdy, když ke mně poslal Anděla milosrdenství.

Anděl mi řekl, že jsem speciální zásilka. To je, co?

Podepsáno: S láskou od Boha Otce, Ježíše a ode mne...

Uvidíme, jestli Satan tuto zprávu zastaví.

Věnuj svých 60 sekund a pošli zprávu dál.

Do jedné hodiny budeš důvodem, aby se vícero lidí pomodlilo k Bohu jeden za druhého.

Potom si sedni a pocítíš sílu Ducha svatého pracovat ve tvém životě, protože udělá něco, co Bůh miluje...

„A pokud jsi už na úplném dně, Bůh má vždy něco pro tebe...”