Pánové, poznáváte se?

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno - i poslala jsem svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: „Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit,” a šla jsem si po svém.
Sedl do auta, odjel a za 15 minut telefon: „Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?”
Místo lístku s nákupem - velkým jako kráva, mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat.

Velmi mě pobavil, když mi „ukradl” ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: „Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Vždyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?”

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne?
Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách. V čem spal, netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu: „Jitka má kyblíček.”
Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal?
Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterým má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba: „Šlehačku neměli.”
„Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtů?”
„Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku ne! A nedělej ze mě blbce!”

Vrcholným kouskem bylo „Kup mi vložky”. Napsala jsem mu na lístek: „Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 budou plné a 2 vpravo jen obrysy.”
Jenže! V té době se zrovna u těchhle vložek měnil obal, skoro stejný, jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prd... Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu řeknu „přesný název těch vložek” - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi přečte ty názvy. A tak začal nahlas do telefonu slabikovat: „Libresse Ultra Fit and Slim, Libresse...”
Já už nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A říkal, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: „Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!”
Já na to: „No to teda nemáme.”
On: „No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkón, aby doschlo!”
Ano, prádlo bylo suché - protože nepovolil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkón!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: „No co, stejně se budou prát...”

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicioner na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy), prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...”

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky, banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse.
Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: „Fuj, co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace...”
No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme ji a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.

Muž jel výjimečně do práce autem, stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny, najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí, tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce...
Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde, tak volal na policii, že mu ukradli auto... a policajti říkali: „Tak to jste byl vy, kdo nechal auto na křižovatce?”

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: „Třeba nějakou masku na obličej.”
Ráno před odjezdem mě budí: „Prosím tě, jaký máš číslo obličeje?”

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal, kde by co zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: „Je tohle k jídlu?”
No a já, právě v dobré náladě mu říkám: „Ne, to je nový toaletní papír.”
A on odpověděl: „Tak proč to je mezi chlebem?”

On je silně pod pantoflem, ale jednou za čas se vzepře a uteče do hospody, a když už je venku, tak chlastá do rána. Při jednom takovém výletě dorazil k ránu k jejich peneláku totálně na mol, vyšlapal schody (nemají výtah) a protože se nemohl strefit klíčem do zámku začal bouchat na dveře a zuřivě zvonit na ženu a při tom ječel: „Ty vole, neštvi mě a pusť mě domů, Andreo, otevři!”
Takhle tam řval a bouchal hodnou chvíli, v tom přilítla manželka z vyššího patra, jednu mu flákla a táhla ho domů...

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: „Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?”
Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka: „Teď když děti nespí?”