Proč se nemá nic odkládat na „jindy”

Pověz to ještě dnes...

Byl jednou jeden chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.

Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: „Můžu vám nějak pomoci?”

Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
„Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD.” Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil.

„Chceš to zabalit?” zeptalo se děvče zase s úsměvem.

Odpověděl že ano, a kýval souhlasně hlavou. Ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek.

Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů a položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.

Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a... a vyšel odvážně k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle jí nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.

Crrrrrr!

Matka zvedla sluchátko: „Ano?”

Byla to ona, ptala se na jejího syna. Matka naprosto zničená začla plakat a řekla: „Ty to nevíš? ... Včera zemřel.”

Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla.

Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené.

Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet. Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a našla u něj přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začla číst.

Stálo na něm: „Ahoj! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda... Sofia.”

S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků... na všech bylo napsáno to samé.

Ponaučení:

Takový je život... nečekej příliš dlouho někomu říci, co cítíš.

Pověz to ještě dnes. Zítra může být už příliš pozdě.


Tato zpráva byla napsána, aby o tom začali lidé přemýšlet, a tak pomalu, ale jistě měnili svět.

Pokud si myslíš, že je to důležité, měnit tento svět, pošli tuto zprávu všem lidem, které máš rád a kterých si vážíš!

Tato zpráva ti má říci, že jsi Jedinečný, a když je to tak, udělej to, co já a pošli tuto zprávu dále.

Ne později, zítra, mysli totiž na to, že pak by už mohlo být příliš pozdě...