Stará pravda

Jednoho dne v ráji Eva zavolala Boha. „Bože, mám problém.”

„Co se děje?”

„Bože, vím, že jsem Tebou stvořena a mám pro sebe tuto úžasnou zahradu se všemi krásnými zvířaty a tím rozpustilým komickým hadem, ale já prostě nejsem šťastná.”

„Pročpak?” zeptal se jí hlas shůry.

„Jsem hrozně opuštěná a z jablek už se mi dělá zle, jenom na ně pomyslím.”

„V tom případě mám řešení - stvořím ti muže.”

„Co je to muž?”

„Tenhle muž bude zkažené stvoření se spoustou špatných rysů. Bude lhát, podvádět a bude ješitný. Jednoduše, bude to s ním těžké. Na druhou stranu bude větší, rychlejší a bude rád lovit zvířata. Bude vypadat hloupě, když se probudí, ale protože sis stěžovala, vytvořím ho tak, aby uspokojil tvé fyzické požadavky. Bude omezený a bude se rád oddávat dětinským věcem jako boji a kopání do míče. Nebude příliš chytrý a bude často potřebovat tvoje rady.”

„To zní skvěle. V čem je háček?”

„No, můžeš ho mít pod jednou podmínkou. Jak již bylo řečeno, bude arogantní, pyšný a bude sám sebe nesmírně obdivovat... takže ho musíš nechat si myslet, že byl stvořen první... bude to takové malé tajemství mezi námi... děvčaty.”