Trosečník

Možná to pochopíš zítra, za rok, možná za měsíc
já hledal lásku, vášeň, něhu, city
ty jsem dávno ztratil v moři šedé reality
jen to a také trochu víc.

Na obzoru malá jachta? Ano!
Hej, tady! Kapitáne! Volá Vás trosečník!
Zachraňte zoufalce, co v moři hledá cit
hoďte k němu kruh, hoďte lano.

Ale ta loď snad nemá kapitána.
Na palubě je jen krásná žena, nikdo víc,
snědé tělo, modré oči, vlasy barvy slunečnic
ta řídí plachty, kladky, všechna ráhna.

Hej! Probůh! Ty mě nevidíš?
Z posledních sil zvedám ruce
o život bojují tělo, oči, ústa, srdce
Volej! Když tě nezahlédne, tak se utopíš.

Mám začít sténat, křičet, řvát?
Z hrudi vyrvu teplou hroudu plnou krve
tohle zachraň, když ne mě, tak zachraň tohle
ta teplá krev Tě chtěla milovat.

Je to marné!? Zkus volat více!
Ne! Už tě neuslyší, nepoplujem spolu
mizí v dálce, už je na obzoru
a jak dva kameny jdou ke dnu - muž a srdce.

Možná to pochopíš zítra, za rok, možná za měsíc
tys kapitán, má láska tvoje loď
a já... utonulý trosečník.