Počítačové texty

Píše se rok 2003, rok vítězného tažení operačního systému Mickeysoft Windows CE do našich obýváků, kuchyní i ložnic a už i my máme doma několik zařízení nové generace. Po cestě z práce domů jsem dostal chuť na hranolky a koupil si jich pytlík, těšíc se na dobrou večeři.

Příprava měla být snadná a jednoduchá - naše fritéza je vybavená poslední verzí operačního systému, pochopitelně včetně pěti nejdůležitějších softwarových záplat. Osud tomu však chtěl jinak.

Položil jsem pytlík s hranolkami na linku, zapnul přístroj pomocí tlačítka „Zažehnout” a už po necelých třech minutách (můj osobní rekord, měl jsem skutečně hlad) a dvou resetech (znáte to, klasický trojhmat Ctrl+Alt+Hranolek) jsem z menu vydoloval program fritování.

A kruciš, v tom spěchu jsem zapomněl odpojit friťák z lokálního Mickeysoft Kitchenetu. Ta mrcha to stihla, spojila se s ledničkou a zahlásila: „Jste si jist, že chcete fritovat hranolky, když v lednici žádné nemáte?” a nabídla mi tlačítka „Ne” a „Storno”.

S odevzdaných povzdechem vkládám hranolky do ledničky, zavírám dveře, čekám pět vteřin, až blikne zelená kontrolka, signalizující aktualizaci databáze potravin v Kitchenetu a vytahuji pochoutku zpět.

Po dalším startu už fritéza neprotestovala a na jejím displeji konečně naskočil známý „Průvodce fritováním”. Pravda, těsně po záruce přestala fungovat vestavěná váha a hned po ní se odebral do věčných lovišť i scanner, takže mne navíc čekaly kroky „Nakreslete typický tvar hranolku”, „Zadejte počet hranolků” či „Určete délku nejdelšího a nejkratšího hranolku”, ale na to už jsem byl připravený - odhad mám skvělý a navíc jako jediný z rodiny celkem obstojně kreslím, takže napůl syrové a napůl spálené hranolky jsme měli zatím pouze dvakrát.

Mnohem větší obavy jsem měl z neblaze proslulé databáze olejů. Svoji drahou ženu jsem už sice naučil kupovat na její vkus poněkud předražené flašky s logem „Mickeysoft Kitchen 2000 compatible”, ale jeden nikdy neví, zrovna včera jsem ve špajzu zahlédl novou láhev Lukany a nebyl jsem si jist, zda se nejednalo o nějakou levnější noname verzi...

Bohužel mé tušení bylo správné a na displeji se proto vynořila obávaná hláška „Neočekávaná chyba při detekci oleje, aktualizujte prosím seznam ovladačů a spusťte průvodce fritováním znovu.” Ještě, že olej byl v novém balení, které mívá ve špuntu mikročip s ovladačem. Špunt, proboha, kde je ten špunt?! Určitě bude v šuplíku. V šuplíku bylo mnoho špuntů, máme moderní domácnost...

Po deseti minutách, kdy jsem na snímač fritézy přiložil dva tucty mikročipů ve vršcích ze sirupů, moštů, piv a minerálek jsem propadl totální beznaději.

Pravda, jeden z moštů označil Mickeysoft Fritéza CE za kompatibilní s obecným rostlinným olejem, ale po loňské zkušenosti s kuřecími prsíčky na octu už má důvěra v odhady fritézy značně poklesla. Vypnul jsem proto strojek, jak jinak než pomocí tlačítka „Zažehnout” a hladově si namazal osvědčený chleba se sádlem.

Domácí sádlo bez identifikačního čipu máme od rodičů a starý nemoderní nůž jsme naštěstí ještě nevyhodili. I když, při vytahování sklenice se sádlem z ledničky se mi na její dvířka promítla za zvuků rolniček reklama na nový kráječ na chleba kompatibilní se sadou Mickeysoft Kitchen 2000. Prý mimo krájení umí navíc vyřezávat betlémy z překližky...