Pohádky

Vypravěč:
Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
baba však furt měla pitomý hemzy.

Babička:
„Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si za muže nemehlo vzala?
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!”

Dědeček:
„Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
žes, babo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš jen z tý svojí koncepce - anti!
Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš dohonit, pět let po přechodu?”

Vypravěč:
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utich, jako když střelí.
To baba pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička:
„Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá ruka nebude líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do lesa a měj se k dílu!
Tam skácej strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!”

Vypravěč:
Uposlech dědeček bábina příkazu
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer přivedl divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a hlavou broučka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem
a spolkl knemoch, i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom dítku neladném,
tak bába zrudnula jak záře nad Kladnem.

Babička:
„Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Jseš padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!”

Vypravěč:
Když v krku dítěte skončila žehlička,
babičku skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzičku zatlačil,
a potom ke stolu rychle zpět přikvačil.

Dědeček:
„No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena!”