Povídky

Mé motoristické začátky sahají až tam, kam bohužel už nesahá moje paměť. Můj první údajný dopravní prostředek byl nádherný, kolečky opatřený kbelík na uhlí. Co však mohu potvrdit je období, kdy jsem jako nemluvně rajtoval šlapací tříkolku. Pravdou je, že mnohdy nebylo zcela zřejmé, kdo na kom jede, a tyto situace se opakují dodnes. Nicméně už v té době jsem projevoval, oproti ostatním dětem, nebývalý sklon ke všemu, co má kola, ať už kovová, gumová nebo ozubená. Nejoblíbenější hračkou byl hodinový strojek, fascinující souhra do sebe zapadajících hejblátek, mosaznejch koleček a pružinek.

Dnes již mohu posoudit vývojové stádium tehdejších dovedností, kdy nejoblíbenější nástroj byl kámen a později kovová trubka. Postupně jsem odhaloval kouzlo nástrojů jako jsou kombinované kleště nebo šroubovák. Nově nabývané zkušenosti byly těžce vykupovány především sedací částí lidského těla, neb rodina měla svérázný názor na geniální schopnosti jež jsem v dostatečné míře prezentoval. Poměrně dlouhé údobí, nazvěme si ho dobou kamennou, se vyznačovalo tím, že mnou prozkoumané stroječky se již nedaly použít. Pozorný čtenář jistě tuší, že to byla ta nejkrásnější, ale i nejtěžší doba, kdy malý človíček bojuje s touhou po nepoznaném proti nevděku a nepochopení všech dospěláků. Je zřejmé, že jsem svůj boj tehdy vyhrál. Jakoby mi každý výprask dodával sílu pustit se do objevování dalších zákoutí lidského umu.

Další vývoj byl poměrně strmý vzhůru k technické kariéře. Doba železná, předměty mnou schvácené mohly být po renovaci u kvalifikovaného opraváře znovu používány. Ani tehdy se urputná snaha vyšplhat výš po žebříčku společenského uznání nesetkala s pochopením blízkých. Výprasky však už nebyly tak intenzivní, což se dá vysvětlit dvěma způsoby, a to přizpůsobením mladého organismu životnímu prostředí tzv. aklimatizací nebo vzhledem k faktickému průběhu tzv. mozolnatěním zadku (MZ), podobnost s obdobným působením motocyklu této značky je čistě náhodná. :-) Druhé vysvětlení spočívá ve značnému opotřebení končetin exekutorů i přes použití všemožného náčiní, převážně takového, které bylo právě po ruce. Výčet si udělejte sami pouhým rozhlédnutím se po svém okolí. Tímto příkladem bych rád podpořil svůj antimilitantní názor, neb jen doba ukázala, že ten, kdo násilí vyvíjí, je jím poškozen a můj odolný MZ mi nyní náramně slouží v sedavém zaměstnání.

Doba bronzová. Ano, začínal jsem mít v dohledu metu, kdy přístroje po pečlivém prozkoumání a navrácené na původní místo, byly opět použitelné. Ještě to mělo své mouchy, funkčnost nebyla stoprocentní. Vysavač změnil směr proudění vzduchu, hodiny sice nešly, ale už krásně po zatahání za provázek odbíjely, baterka místo svícení začala blikat v závislosti na přemetech, které s ní uživatel provozoval. Nemusím snad ani připomínat, že ani s takto široce rozvinutými schopnostmi jsem vděk a uznání nesklízel.

Proto raději přejděme k dalšímu období a to období stříbrnému. Vyznačuje se navrácením předmětu do původního stavu a to i po zcela kompletní rozborce. Kupodivu mé okolí tak vysokou metu přecházelo téměř apaticky.

Nadchází doba zlatá a s ní schopnost zprovoznit již odepsané stroje a nejen to, ze dvou nefunkčních přístrojů vytvořit za pomoci nezměrného génia třetí, jehož využití je zcela jiného rázu a mnohdy využití takového vynálezu odhalí až budoucnost.

Je to nejvyšší stupeň vývoje technika? Nebo budou následovat další, a jaké? Bude mít další vývoj vzestupnou či sestupnou tendenci? Na tyto otázky si odpovězte sami, přiznám se, že nevím a jsem příliš unavený přemýšlet. Navíc nemám čas, chystám se s klackem a pazourkem generálkovat motor u mé milované Škody 120. Tak pěkný den.