Povídky

Zase jsem udělal chybu. Bolí mě to u mého malého srdéčka. Pokorně se klaním před Systémem, který pouze suše oznamuje: „Program provedl neplatnou operaci a bude ukončen.”
Ach, ta bolest nad rozdělanou prací. Ach, ten smutek. Ale tak to musí být. Jsem smířený s osudem a šlapu blátivými uličkami ke zpovědi. Uživatelíčkové, žijící v blátivých slumech, vidí mé roucho novice a ustupují z cesty.
„Sluha Páně Billa! Nepadavost jeho duši!”
Pouze jeden stařík se drží v koutku. Mračí se. Že by Jablíčkář? Ale ne, inkvizice již dávno všechny Jablíčkáře upálila.

„Chyboval jsem, Otče Pavle.”
„Spadl ti Systém, synu?”
Katedrála je úžasná - ty obláčky při startu, ta krásná modrá okýnka, která jdou otevírat, zavírat, minimalizovat, maximalizovat... V okýnkách jsou maximalizovány obrazy svatých - svatý Jack, který pokorně čekal na start Windows a přitom umřel hlady, svatý Tom, který tak dlouho načítal stránku z http://www.microsoft.com/, až se dostal do extáze...”

„Co mi radíte, Otče? Jak mám zabránit Modré Smrti, která mne sužuje dnem i nocí?”
„Pokání, modlitby, Reinstalace!”
„Svatá Reinstalace? Znovu, Otče? Ušetřte nehodného syna nejhoršího!”
„Víš, synu, že Bill pravil: jedině systém Windows míti budeš. Chceš snad odporovat svaté Autoritě TechSupportu?!”
„To bych si nikdy nedovolil!”
„Tak dobře, synu. Desetkrát si zahraj Solitaire a patnáctkrát Miny a tvá duše bude očištěna. Již žádné pády!”
Líbám prsten svatého muže a jsem propuštěn do věčně zablácených ulic Města.

Druhý den ráno mě vzbudila sousedka: „Modrá smrt, chlapče! Modrá smrt v Mém domě? Co jsem provedla?”
„Já jsem pouhý novic. Jděte do Katedrály TechSupportu, jedině přes Billa dojdete k osvícení.” poradil jsem jí to nejlepší dle mého vědomí a svědomí.
„Slyšela jsem od báby kořenářky nějaké magické formule proti kleknutí Systému.”
„Jaképak?”
To mě zajímalo. Sice byla černá magie - editace svaté Registrační Databáze - zakázána kněžími TechSupportu, vždy se ale našlo něco, co pomohlo.
„No... když si pustíte třikrát Malování, dvakrát Notepad, a jedny Miny a u toho říkáte: City moje proradné, okno dneska nespadne... tak se neobjevují Neplatné operace.”
Chtěl jsem jí oponovat, že jsou to babské pověry, ale radši jsem nic neřekl. Co kdyby na tom bylo něco pravdy? U svatého Systému člověk nikdy neví.

Vtom zaklepal na dveře Zdeněk, kolega novic.
„Zdar Bill! Zlikvidovali další sektu. Chceš se tam mrknout?”
„Zdar Bill! Dobře, brachu, vyrazíme.”
Lůza jako vždy ustoupila při pohledu na naše roucha. Tentokrát se jich srotilo hodně. Slyšel jsem v zástupu nějaké hlasy: „Apokalypsa! Drak DOS přichází zpátky! Síly Příkazového Řádku se opět probouzejí!”
Nevěděl jsem, co je Příkazový Řádek, ale určitě to je něco hodně temného. Kolegovi Kamilovi, který se o něm zmínil v semináři, napařili celý měsíc klášterní vězení, přísnou askezi a zákaz hraní počítačových her.

Blátivé stany, které lůza používala místo domků, byly vypáleny. Bill dal, Bill vzal. Sektáři zaplatili za svou herezi životem. Ale vtom jsem zahlédl uprostřed popela záblesk bílého světla. Kousíček papíru a na něm /usr/bin/perl hieroglyfy jsem si zapamatoval a papírek ihned zmačkal a polknul. Nějaká magie, určitě. Příští den jdu opět ke zpovědi. Musel jsem asi chybovat, neboť mě Modrá Smrt navštívila znovu. Znovu procházím davem k Chrámu.
„Sluha Páně Billa! Nepadavost jeho duši!”
Stařík, který se mračil, je nyní přívětivější. Stále zasmušilý, ale dívá se na mě, jako by na něco čekal.
„/usr/bin/perl,” šeptám mu.
„Takže ty taky...” na staříkově tváři rozkvetl úsměv.
Vtom se přiblížili biřicové. Obrátil jsem svou pozornost znova na starého muže, ale ten zmizel, jako by se do země propadl.

„Chyboval jsem, Otče.”
„Snad jsi nepouštěl Internet Explorer, přehrávač MP3 a ICQ naráz, bezbillníku?!”
„Nikoliv, Otče. Přesto mne ubohého navštívila Modrá smrt.”
„To není všechno, viď, synu!” pronikavé oči kněze našly nejistotu v mém pohledu.
„Taky jsem... jsem...”
„Co jsi, při Ovládacích panelech, co?”
„Taky jsem viděl... ale ne!”
„Svěř se svému pastýři.”
„Ta... ta sekta, včera...”
„Bajty jsou a v bajty se obrátili, synu.”
„Byl tam... papírek... nechtěl jsem se na něj dívat, opravdu ne...” třásl jsem se po celém těle.
„Co stálo na tom papírku? Zaklínám tě Instalací, Reinstalací a Zálohou...”
„Stálo tam... /usr/bin/perl.”
Zorničky očí Otce Pavla se rozšířily: „Cože?!”
„/usr/bin/perl, Otče.”

Cela byla chladivá a nehostinná. Kat s devítiocasou kočkou byl v pohotovosti. Biskup a Otec Pavel stáli nade mnou.
„Takový papírek jsi nikdy neviděl. Opakuj to po mně.”
„Takový papírek jsem nikdy neviděl.”
„Hmmm... to nezní dost přesvědčivě,” namítl biskup, „devět ran!”

Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”
Švih! „Windows gracias.”

Po absolvování trestu jsem odešel, již zcela očištěn, k domovu. Začal jsem ale pochybovat. Ty stálé pády? Musí tomu tak opravdu být? Pokud je Bill všemocný, proč jsou tu sekty? Co znamenala ta tajná šifra? Kdo byl ten stařík?
„Hledáš, panáčku, hledáš? DOSová moudrost Příkazového Řádku je tu stále. Neotupená. Čistá.” „Běž pryč, ty stará čarodějnice!” odsekávám.
Jdu domů a tam jsem zjistil, že všechny mé Wordové dokumenty mají přeházené formátování. Asi jsem zhřešil. Nebo ne? Červík pochybnosti hlodá a hlodá...

Ráno se opět brodím davem.
„Nyní můžete bez obav počítač vypnout!” volají svíčkové báby své ozdravné litanie.
Stařík je tu zas: „Dostals výprask, chlapče?”
„Co je Příkazový Řádek?” ptám se rychle.
„Ach, tak ty víš i tohle! Tam se zadávají příkazy pro systém v čisté textové podobě, hochu. Při všech bitech a bajtech, on nám zraje pro Tuč...”
Lomoz. Jízda. Rytíři řádu Velkého Excelu projeli náměstím. Stařík opět zmizel. Ach jo.

V semináři se učíme Excelové tabulky. Neodvažuji se zeptat kněze, ale bratr Mirek toho ví hodně.
„Mirku, co je to Čistý text?”
Mirek zbledl: „Pouze text v MS Wordu je opravdu čistý, příteli.”
„Kterou verzi Wordu máš na mysli, bratře?” zeptal se Kamil. „Městem chodí zvěsti o Čistém textu a Otevřených formátech.”
Otevřené formáty! Další kamínek do mozaiky. Ale jak s tím souvisí Čistý text? A /usr/bin/perl?
„Bill ví,” odpověděl bych donedávna.
Ale nyní mám pochybnosti. Je jen jediný Systém? Jediný Bill? Jediná Windows?

„Chlapče, za mých mladých let to bylo všechno jednodušší. Žádná blyštivá Okna, pouze textové příkazy. Nepadalo to,” lamentuje kořenářka.
„Ale celá naše víra je založena na koncepci Pádu a Očištění!” odsekl jsem. „Nebo... že by... Otevřené formáty?”
„Jé, chlapče, jak je to dávno co jsem toto slovo naposledy slyšela... Už nevím, co znamená... Odpusť sklerózu staré ženy, musím si asi koupit více operační paměti...”

Stařík na trhu. Skrýval se v davu, ale jakmile mě uviděl, hned s jásotem přistoupil blíže.
„Chlapče, při všech zdrojácích a debuggerech, tebe ještě nedostali? Stále žiješ?”
„Ano, starý pane.”
„Systém nemusí padat. Přesněji řečeno, je tu původně od toho, aby programy nepadaly!”
To bylo přesně opakem toho, co jsme brali v semináři. Rdím se až do krve. Taková blasfémie!
„Za chvíli tu budou strážní na obchůzce, takže ti dám jednu radu: následuj...”
Vtom se ozval řev. Drak MS Office, domácí mazlíček Páně Billa, přeletěl nad Městem. Davu se zmocnil neklid, lidé začali zvedat ochrané amulety proti Jablíčkám. Stařec zmizel jako pára nad hrncem.

V semináři jsem zjistil, že je nás o jednoho méně. Bratr Mirek. Ten nejchytřejší.
„Ten hříšník spustil regedit.exe. Pošpinil Registrační Databázi výplody svého chorého mozku. Na mučidlech se přiznal dokonce k tomu, že instaloval Nelegální software.”
„Kopíroval software?” zeptali jsme se všichni jako jeden muž. „Ó, Start Menu, ochraňuj nás.”
Biskup pokračoval: „A byla u něho nalezena publikace o Disassemblingu a Crackingu.”
Libri prohibiti! Černá učení! Udělal jsem si na hrudi znamení Okna.

Probudil jsem se a všude velký shon.
„Bude se upalovat!” oznámila mi sousedka. „Nějaký bezbillník se konečně setká s Věčnou Modrou Smrtí!”
Lůza v podhradí se sbíhala k náměstí Ovládacích panelů.

„Odvolej své temné učení!” hřímal biskup.
Kohopak to nevidím na hranici - vždyť je to tajemný stařík, který mi šuškal své moudrosti!
„Neodvolám! Lidé, prohlédněte! Bill z vás tahá peníze! Při Céčku a Assembleru, při Perlu, X Window Systému a Shellu, nebuďte jako ovce!”
Vtom mě spatřil. V jeho očích jsem zahlédl jiskřičku účasti.
„Všichni, kteří pochybují, pochybují právem! Nepoužívejte Word! Nepoužívejte uzavřené formáty dokumentů! Hledejte Tučňáka! Tučňákááááá...”