Povídky

Jistí manželé byli již mnoho let spolu, ale stále se jim nedařilo mít potomky. Po mnohých bezvýsledných lékařských konzultacích zašli k jistému renomovanému specialistovi, který jim po množství testů řekl, že jediným způsobem bude najít náhradního otce.

„Co to znamená - náhradní otec?” zeptala se paní.

„Je to pečlivě vybraný muž, který pro jednou zastoupí funkci manžela, aby žena otěhotněla.”

Paní trochu váhala, ale její manžel řekl lékaři, že on nemá nic proti tomu, přistoupí na všechno, jen aby se mu splnil sen stát se otcem.

Za pár dní nato manžel sepíše smlouvu s jedním mladíkem a dohodnou se, že příští neděli ráno, když manžel nebude doma, navštíví tento manželku, aby si splnil svoji úlohu. Stalo se však to, že ze sousedního domu zavolali ve stejný den i čas fotografa, aby přišel vyfotografovat malé dítě. Hrou osudu se fotograf zmýlil a zazvonil u dveří výše uvedené dámy...

„Dobrý den, paní, přišel jsem kvůli tomu děcku.”

„Hmmm, ano, pojďte dál. Dáte si něco?”

„Ne, děkuji, alkohol není dobrý pro mou práci. Chtěl bych, abychom začali co nejdříve.”

„Dobře, co kdybychom šli do pokoje?”

„Můžeme i tam, chtěl bych to udělat jednou tady, potom v obýváku, dvakrát na koberci a jednou v zahradě.”

„A kolikrát to vlastně bude?”

„Normálně pětkrát za jednu návštěvu, ale když matka spolupracuje, může to být i vícekrát...” řekl fotograf, než vyndal z desek fotoalbum.

„Před tím bych ale chtěl, abyste se podívala na moje výsledky. Používám speciální a jedinečnou techniku, která se mým klientkám velmi líbí... Například, podívejte se na portrét tohoto nádherného dítěte - udělal jsem ho v parku za bílého dne. A kolik tam bylo diváků! A tady mi museli pomoci dva kamarádi, protože ta paní měla vysoké nároky. Vrcholem bylo, že jsem musel práci předčasně ukončit, protože se tam najednou objevila veverka a začala mi okusovat aparát...”

Manželka byla dost zaskočená, ale poslouchala dál fotografovy řeči...

„Všimněte si těchto dvojčat. Tenkrát jsem se doopravdy blýsknul, stačilo mi jenom 5 minut: přišel jsem a bum! Dvakrát, a podívejte, jak se mi ta dvojčata vydařila.”

Manželka byla čím dál tím víc vystrašená a fotograf mlel dále: „Toto dítě mi dalo dost zabrat, protože jeho matka byla velmi nervózní. Řekl jsem jí: Podívejte, vy se otočte a nechte to všechno na mně. Ona se otočila a já jsem si mohl udělat svou práci...”

To už byla manželka pomalu na omdlení. Fotograf odložil album a povídá: „Tak co, paní, začneme už?”

„Když myslíte...”

„Dobře tedy, jdu si pro trojnožku.”

„Trojnožku?!” ustrašeně říká manželka.

„Ano,” pokojně odvětí fotograf, „protože, víte, můj aparát je strašně velký, a tak potřebuji trojnožku, abych si ho podepřel a stabilizoval, protože ani dvěma rukama ho pořádně neudržím... Paní? Paní? Panííííí!”